„Paní učitelko, co máme teď dělat?“, „Pane učiteli – a proč to máme dělat?“… Zodpovězení těchto a mnoha dalších všetečných otázek si mohli v praxi na vlastní kůži vyzkoušet naši deváťáci. Na jeden den se všichni žáci deváté třídy stali učiteli. A to se vším všudy!
Nástup do „práce“ byl již o půl osmé ráno. Součástí byla nezbytná příprava ve sborovně, ve kterou se na daný den proměnila jejich kmenová třída a na kterou jak žáci, tak učitelé – pokud něco chtěli – museli slušně zaklepat a tiše vyčkat, až někdo z našich nových „učitelů“ otevře. K dispozici byly také notebooky, důkladné instrukce s tématy a zadáním od učitelů daných předmětů, veškeré učebnice, pracovní listy a materiály. A mohlo se začít s opravdickým učením.
Celá devítka byla rozdělena do pěti týmu a během dopoledne musel každý tým zvládnout odučit čtyři hodiny v různých třídách a s různým zaměřením, takže si vyzkoušeli výuku matematiky, češtiny, dějepisu, ale také hudební výchovy, pracovních činností, zkrátka všehochuť. Do toho měli ještě stanoveny dozory na chodbách, v hodinách je pečlivě pozorovali učitelé daných předmětů a po celé škole chodila na kontrolu naše nekompromisní inspekční komise, jejímž členem byl taktéž pan ředitel, takže to naši „učitelé“ skutečně neměli vůbec jednoduché.
Vše ale dopadlo dobře a dokonce se z některých deváťáků do budoucna viditelně profilovali skuteční budoucí učitelé. Mladším žákům se hodiny s devítkou velmi líbily a v drtivé většině se ptali po dalším zopakování tohoto typu učení. Deváťáci by si to prý rádi zopakovali také, ale někteří sami uznali, že to učitelování opravdu není taková legrace a že to učitelé někdy skutečně nemají snadné.
Alena Blanářová
