V pondělí 29. 4. 2024 vyjeli žáci, především z 8. a 9. ročníku, za dvoudenním poznávacím výletem do Polska. V pondělí v brzkých hodinách ranních jsme usedli nadšení, i když ještě ospalí, do autobusu, ve kterém jsme následně strávili dlouhých pět hodin. Za Brnem k nám přistoupila paní průvodkyně, která nás provedla celým výletem.
První den nás čekalo město Krakov a jeho památky např. katedrála na Wawelu nebo také Rynek, kde jsme následně měli i rozchod a čas poznávat zákoutí Polska. Jelikož jsme měli hlad, tak během rozchodu zazněly nejčastější věty: „Kde je mekáč? Kde je žabka?“ Po rozchodu jsme již následovali krásnými parky k autobusu, který nás zavezl na hotel Gorsko ve Věličce, kde nás pohostili na večeři typickým českým jídlem – řízkem s kaší.
Následující a zároveň poslední den strávený v Polsku byl pro nás všechny náročný nejen fyzicky, ale pro většinu z nás i psychicky. Hned ráno jsme navštívili solný důl ve Věličce, kde jsme byli 135 metrů pod zemí, paní průvodkyně nám přiblížila práci dělníků v dolech. Poté už následovalo hlavně to, za čím většina z nás přijela.
Památník a muzeum v Osvětimi. Jednalo se o koncentrační tábor, kde byli především vyvražďováni Židé, ale také jiné národnostní menšiny a mezi nimi byli i Češi. Informace, které nám paní průvodkyně řekla, byly opravdu strašné. Toaleta pouze ráno nebo večer, navzájem si museli vězni vytrhávat vlasy, pracovali denně přes 10 h. a většina z nich měla pouze 25 kg. Seznámili jsme se i s chodem plynové komory, ve které denně spálili cca 1500 lidí. Na vlastní oči jsme mohli vidět 2 tuny ženských vlasů, kufry, boty či škrábance zesnulých. Prošli jsme i cestu, která pro ně byla poslední v životě.
Zážitků a pocitů každý z nás měl velmi mnoho. Celé dva dny se nám však vydařily a většina z nás děkovala za právě tento výlet, který nám pomohl si uvědomit, že právě v dnešní době žijeme v naprostém luxusu, kterého bychom si měli velmi vážit.
Valérie Frýbertová, 9. ročník
